sobota 22. října 2016

Zkušená začátečnice aneb Jak to všechno začalo?

Čauky mňauky 😘

Mé jméno je Romana a prostřednictvím tohoto blogu s Vámi budu sdílet svou cestu novým směrem – cestu veganským způsobem života.

Jak to všechno začalo?

Už jako malá holčička jsem při přežvykování králíka „nafasovaného“ od babičky a dědy (kterého jsem předtím jako roztomilou kuličku řádně vymazlila a samozřejmě taky pojmenovala – a to i všechny jeho kamarády) bojovala s lítostí a nechutí ho zkonzumovat. Později se moje lítost nevinného dítěte začala prohlubovat a její šíře se začala vztahovat i na ostatní zvířata na mém talíři. Prošla jsem si jako puberťačka érou vegetariánství (u kterého jsem vydržela asi měsíc – jaké odhodlání), ale po nechápavých komentářích téměř veškerého mého okolí a taky celkové lenosti a necílevědomosti jsem to časem hodila za hlavu a mé stravování se vrátilo do „normálu“.


Little me


Následovala moje další kapitola života – a to přechod na „zdravý“ způsob života (cca 3 roky zpátky). Začala jsem pravidelně cvičit (až fanaticky hodně), začala jsem se zajímat o stravování jako takové – poměr makroživin, rozložení stravy během dne, vhodný výběr potravin, atd. – však to znáte 😊 Právě díky této zbytečné honbě za dokonalou postavou jsem se alespoň naučila pár věcí, které už mi nikdo nevezme a za nic bych je nevyměnila. Naučila jsem se disciplíně, cílevědomosti, odhodlání, sebelásce a nabyla sebevědomí. Všechny tyto věci nejsou jen otázkou jídla – jsou využitelné ve všech sférách života (škola, práce, vztahy,…) a i když teď, když se ohlédnu zpátky, vím, že jsem byla neskutečně hloupá, jsem ráda i za tuto část mého života.


Proč jsem byla hloupá?

Protože zpočátku dobře promyšlený zdravý životní styl se proměnil v drastické diety na nulách sacharidů, omezování tuků… Chorobné počítání každé makroživiny mi nedovolilo jíst mimo domov (přece bych mohla sníst o pár plátků rajčat více, než jsem si naplánovala)… Do toho přišlo záchvatovité přejídání (jak nečekané)… Navíc jsem při příjmu, který by nepokryl denní potřebu ani šestiletého děcka, zařazovala tréninky každý den – často i dvoufázově (přece si neodpustím kardio).

Asi si každý můžete domyslet, jaký vliv to mělo na moje zdraví – nejen že jsem byla neustále unavená, protivná, hladová, zavodněná a já nevím co všechno, ale co je vážnější, jsou problémy s kyčlemi, s koleny a se zády. A protože v tomto období jsem nemyslela racionálně (ani trochu), chovala jsem se jako #littlebitch a přes veškerou bolest jsem tréninky odjela. Díky tomu následky nesu dodnes.


Během veškerého tohoto zájmu o stravu jsem veganství měla v podvědomí a věděla jsem, že to tak cítím – začínala jsem část jídel nahrazovat pouze rostlinnou stravou, ale dlouhou dobu jsem se do toho nepustila naplno – jednak kvůli mé mylné představě, že veganství není finančně zvládnutelné pro studentku jako já, jednak kvůli pohodlnosti a zkrátka kvůli strachu, že mi bude chybět tohle a tamto, že nebudu mít dostatek bílkovin a blablabla … (výmluv jsem prostě měla dost)

Letos o letních prázdninách jsem ale byla přesvědčená, že se do toho pustím – získávala jsem stále nové a nové informace a začala veganství vnímat nejen z hlediska etického, ale také zdravotního a ekologického. A teď mě už nikdo nepřesvědčí (a že se o to snažilo lidí), že existuje přirozenější způsob stravování než rostlinná strava.

                     


Měla jsem zkrátka jasno 😊 Postupně jsem si všechno usumírovala v hlavě a přesně 7.9.2016 jsem se do toho pustila úplně se vším všudy.




Je to tedy teprve měsíc a půl, co se stravuji výhradně rostlinnou stravou – tudíž jsem naprostá začátečnice, troufám si ale říct, že už hodně zkušená, jelikož tento životní styl mě vždy částečně provázel a vnímám ho a zajímám se o něj už několik let. A protože jsem se konečně odhodlala se mu věnovat naplno, chci se o to s Vámi dělit, sdílet a vyměňovat si s Vámi recepty, zkušenosti a rady a šířit ho dál 😘

Romanka :*

Žádné komentáře:

Okomentovat